Cyrano

Herci

• 

  Martin Hofmann

  Cyrano

• 

  Eliška Hanušová

  Roxana (alternace)

• 

  Eva Elsnerová

  Roxana (alternace)

• 

  Miloslav Tichý

  Kristián

• 

  Lukáš Jůza

  De Guiche

• 

  Štěpán Coufal

  Valvert, Mušketýr, Ligniére, Carbon

• 

  Pavel Lagner

  Le Bret

• 

  Aleš Petráš

  Ragueneau, Divák, 1.kadet, Kapucín

• 

  Tereza Slámová

  Montfleury, Duena, Líza, 2.kadet, Marta (alternace)

• Zuzana Onufráková

  Montfleury, Duena, Líza, 2.kadet, Marta (alternace)

Tým

• Tomáš Steidl

  Asistent režie

• Jindřich Pokorný

  Překlad

• Lukáš Hlavica

  Úprava

• Michal Pavlíček

  Hudba

• Libuše Josefy

  Výprava

• Petr Nůsek - ARGO

  Souboje

• Studio Najbrt

  Grafické návrhy

• Adam Holý

  Fotografie k programu

• Martin Svoboda

  Fotografie z představení

“„… jak se ukazuje, osm lidí naprosto stačí, aby dokázalo vytvořit na scéně velkolepý romantický příběh tak, že se divák necítí o nic ochuzen. Naopak – komornost prostředí, blízkost jeviště a hlediště a detailně propracované výkony herců – to vše se dokáže dotknout divákovy duše až překvapivě drsně a zároveň něžně.“”

Jana Soprová – Scena.cz

“„... v závěru Cyrano Martina Hofmanna nebojuje ani tolik s přízraky moci, jako zůstává na prahu smrti osamocen se svým niterným životním vyznáním. Hofmannovu hereckému typu vůbec je tohle střídání fanfaronské, exhibicionistické, někdy až vědomě patetické polohy s citovým, civilním ztišením velmi blízké a odlišuje také jeho Cyrana od přemnohých předcházejících vzorů. (...) Při všech výhradách nemá Špalkův Cyrano charakter pouze líbivé a bezproblémové letní produkce, jistě by obstál i v běžném repertoáru. Špalek totiž ani v létě nedělá inscenace bez zřetelného názoru, a proto stojí za to i tenhle „obehraný“ titul v Celetné vidět.“”

Jana Paterová/ Lidové noviny

“„Šťastným řešením je Špalkovo letní obsazení v Celetné. Až na drobná výslovnostní a rytmická zakolísání při přednesu sumy Rostandova textu je Martin Hofmann trestí obou připomenutých Cyranů. Jeho Gaskoněc je v projevu civilní, podle situací jednou neomaleně útočný, jindy až romanticky zranitelný. Vždy ale sebeironický. (...) Scéna s nezbytnými prvky (balkón, obranný val, židle) Libuše Josefyové, atmosféru přesně dotvářející hudba Michala Pavlíčka, režisérovo akcentování divadelnosti. Zlehčení ale jen v míře neprovokující, úsměvné. To vše publikum nakonec nesentimentálně dojímá. Není se proto čemu divit, že odměnou pro tým inscenátorů je potlesk takřka nekonečný.“     ”

Jiří P. Kříž/ Právo