Komunismus

Viliam Klimáček

Režie Filip Nuckolls / Překlad Karel Král / Hudba Ondřej Švandrlík / Scéna Karel Špindler / Kostýmy Daniela Klimešová / Grafické návrhy Studio Najbrt / Fotografie na plakát Adam Holý / Fotografie z představení Michal Hladík

Premiéra 18. října 2010 / Derniéra 11. listopadu 2013

Délka představení 2.20 hod, s přestávkou  /  Počet repríz 29

 

„Příběh našich otců”
Děje se roku 1984 v satelitní krajině sovětského bloku zvané Československo… Co obětuji pro druhé?

Hru uvádíme v české premiéře.

 

OBSAZENÍ

Michal Jakub Špalek
Alena, jeho manželka Marcela Holubcová
Viktor, jejich syn Matouš Ruml
Jožka, jejich soused František Kreuzmann, Tomáš Karger
důstojník StB Lukáš Jůza

„Inscenace režiséra Filipa Nuckollse vytváří prostor pro přirozenou gradaci od lehce mrazivého humoru k závažné moralitě bez předčasného prozrazování point a s oporou v hereckých výkonech. Nejlépe se herecky daří Jakubovi Špalkovi, který Michala rozehraje od uvolněného a sympaticky pošetilého „Romea středního věku“ k okamžiku, kdy tento přívlastek ztěžkne tragigroteskním puncem krycího jména agenta StB.”     Radmila Hrdinová/Právo

„Už název hry je sám o sobě tak strohý, že vás naštěstí ani nenapadne čekat sladkobolnou šabachovskou poetiku. Klimáček se na normalizační léta dívá naopak se zachmuřenou, sebekritickou a vážnou tváří, i když letmé vlaštovky humoru zakrouží také v kašparovské inscenaci. (…) Režie byla svěřena Filipu Nuckollsovi, který komunistickou éru zažil spíše z pohledu dítěte, ale možná právě proto mohl mít od tématu dostatečný odstup. V jeho práci nenajdeme žluč ani kyselost. Michalovi jsme stejnou měrou intimně nakloněni, jako jej lidsky odsuzujeme.”                         Tomáš Kůs/ČRo Vltava

„Příběh Viliama Klimáčka s sebou nese nepříjemnou chuť komunismu a jeho hru na svržení Boha a dosazení sebe na místo takzvaného vládce světa a pána nad lidským osudem. Nalezneme v ní rovněž absurditu a naléhavou potřebu pravdy, jejíž nepřítomnost jakoby odebírala vláhu všemu živému, jež následkem nedostatku vadne a pomalu umírá.”     Milan Kajínek/Velkaepocha.cz

„Nevěřila bych, že jeden text může zachytit tolik nálad. Autor stvořil dokonale plastické charaktery i díky tomu se hercům tak snadno hrají. Nevím, co ocenit víc, všichni hráli naprosto úžasně.”                                                  Veronika Steffanová/Studentpoint.cz