Západočeské divadlo Cheb
Stálá profesionální scéna vznikla v Chebu v roce 1961. Zakládajícím ředitelem prvního profesionálního souboru se stal režisér a herec Karel Novák. Za dobu svého působení vytvořil mnoho zajímavých režií a hereckých postav, ale především vybudoval velice kvalitní divadelní soubor. V čele divadla stál do 31. 1. 1970, kdy byl vzhledem k dalšímu politickému vývoji odvolán. Společně s ním museli odejít i režisér Karel Nováček, dramaturg Jiří Holeček a herečka Jarmila Horská – Rösnerová (matka Borise Rösnera). V této době působili v souboru herci, kteří si vydobyli místo na „hvězdném nebi“, Miroslav Moravec a Stanislav Tříska.
V dalším období (1970 – 1989) se chebské divadlo stalo útočištěm pro divadelníky, kteří měli být v Praze zapomenuti. V Chebu v té době pracovali dramaturgové Miloslav Klíma a Zdeněk Hedbávný, herci Vlasta Chramostová a František Husák, a především významní režiséři: Miloš Horanský a Jan Grossman, který zde v letech 1974-1979 připravil mnoho pozoruhodných inscenací (režíroval zde například svoji úpravu Haškova Švejka, Shakespearova Krále Leara, Racka a Višňový sad A. P. Čechova nebo Longenovu Cestu na parníku Lanna z Prahy do Bratislavy za 365 dní). Chebským souborem prošli také René Přibil a populární dabérka Valerie Zawadská.
Nová doba (od roku 1990) bez ideologických pout představuje etapu existence, ve které se prokazuje životaschopnost profesionálního divadelního organismu na Chebsku. V roce 1992 se stalo město Cheb zřizovatelem Západočeského divadla a díky jeho vstřícnému postoji zde divadlo stále žije. Od roku 1999 je chebský soubor zván k účasti na přehlídkách profesionálních divadel České divadlo v Praze. V roce 2002 získala herečka Radmila Urbanová Cenu za nejlepší ženský herecký výkon za roli Rút ve stejnojmenné inscenaci R. Křivánka v režii Věry Herajtové, umělecké šéfky divadla v letech 2001-2005. V roce 2003 získaly Cenu za nejlepší ženský herecký výkon všechny tři herečky – Jarmila Vlčková, Eva Navrátilová, Sylvie Krupanská v inscenaci J. Pilmeiera Agnus Dei, opět v režii Věry Herajtové. Tato inscenace obdržela také Cenu za mimořádný umělecký počin.