Divadlo DRAK
Divadlo Drak je domácí hradeckou scénou, jehož tvorba od počátku vychází nejen z tradice (východo)českého loutkářství, ale také z principu originální autorské tvorby pro děti i dospělé založené na imaginaci a neotřelé nápaditosti. Za svou historii bylo často průkopníkem nových metod a tvůrčích postupů a získalo četná ocenění u nás i v zahraničí.
Inscenace Draku, hrdého dědice odkazu kočovných loutkářů, viděli během šedesáti let jeho existence diváci ve více než 650 městech a obcích nacházejících se v 38 různých zemích na pěti kontinentech (Evropa, Asie, Austrálie, Severní a Jižní Amerika). Tyto země mají v součtu 1 571 275 000 obyvatel, což představuje asi 21 % celosvětové populace, a mluví se v nich 34 různými úředními jazyky. Jejich celková rozloha je přibližně 59 425 774 km, tedy asi 12 % zemského povrchu, resp. zhruba 40 % zemské pevniny. Celkový součet vzdáleností jejich hlavních měst od Hradce Králové činí 119 155 km, tedy zhruba trojnásobek délky rovníku či 200 000x více, než kolik činí vzdálenost mezi Divadlem Drak a divadelní ubytovnou v Tomkově ulici nebo restaurací Na Hradě.
Historie profesionálního loutkového divadla v Hradci Králové se píše od roku 1958, kdy bylo založeno nejprve pod názvem Hradecké (a později Východočeské) loutkové divadlo, k němuž v roce 1968 přibyl i akronym DRAK (divadlo rozmanitosti, atrakcí a komedie či podle jiného výkladu divadlo radosti, atrakcí a kouzel). Během prvních let své existence divadlo nedisponovalo vlastní budovou, a hrálo tak kupříkladu v sále královéhradeckého muzea nebo na četných zájezdech. Svou stálou scénu otevřelo až v roce 1963 v budově bývalého Studentského domova.
Zakladatelská éra divadla je spjata s osobou prvního ředitele Vladimíra Matouška, který vytvořil základ souboru a přivedl do Hradce první významné osobnosti v čele se svým pozdějším nástupcem, dramaturgem Janem Dvořákem. Ten posléze vedl divadlo coby ředitel či umělecký šéf od roku 1965 až do roku 1980 a stal se stěžejní osobností nejen historie Draku, ale českého loutkového divadla obecně.
Svou první inscenaci, Kouzelné pantoflíčky podle hry Karla Drimla, uvedlo divadlo v premiéře 16. 2. 1959. Tvorba prvních sezon byla ovlivněna omezenými produkčními možnostmi souboru bez stálé scény. Divadlo se tak soustředilo především na inscenování drobnějších, provozně méně náročných hříček, s nimiž bylo možné snadno cestovat. Tato etapa vývoje položila především personální základ vznikajícího uměleckého souboru. Celá řada z jeho prvních členů spojila s Drakem svůj osud na dlouhá desetiletí a stali se klíčovými aktéry zrychlujícího se rozvoje divadla.
Hledání svébytného inscenačního stylu Draku v tomto období je spjato se dvěma výraznými režijními osobnostmi. Jiří Středa obohatil repertoár o neloutkářské tituly, určené původně dospělým. Do divadla navíc přivedl výtvarníka a posléze šéfa výpravy Pavla Kalfuse, s jehož jménem a nezapomenutelnými výpravami je tato etapa taktéž neodmyslitelně spojena. Miroslav Vildman soubor rozšířil o svého spolužáka z DAMU Jiřího Vyšohlída, který pro jeho inscenaci Žabák hrdina (1968) zkomponoval svou vůbec první scénickou hudbu. Vildmanovy novátorské inscenace zajistily divadlu respekt a obdiv nejen mezi loutkáři, ale i napříč celou divadelní veřejností.