Divadlo v Celetné
& Klubovna
  • Toggle

    Zapomenuté světlo

    Zapomenuté světlo

    Cena vstupenek 420 Kč / 270 Kč

    Jakub Deml Janka Ryšánek
    Divadelní adaptace knihy kontroverzního básníka Jakuba Demla Zapomenuté světlo. Slavná próza vypráví o dramatickém souboji, který musí svést věřící člověk, nahlodají-li jeho víru (v Boha i v sebe sama) pochybnosti. Tento strhující pohled do lidského nitra nabízí velkou hereckou příležitost, již režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová svěřila Norbertu Lichému. Dramatizaci knihy, kterou mohou diváci znát i díky stejnojmennému filmovému zpracování, připravuje pro ostravskou scénu Jakub Nvota, režisér diváky i odbornou veřejností ceněné inscenace Spalovač mrtvol. Přijďte se přesvědčit, že nikdo neví o hříchu více než kněz.

    Dramatizace Jakub Nvota / dramaturgie Kateřina Menclerová / scéna Lucie Labajová / kostýmy Markéta Sládečková / hudba Mario Buzzi / pohybová spolupráce Miřenka Čechová, Petr Boháč / masky Martin Dostál

    Hrají:

    Jakub Deml, farář a básník Norbert Lichý
    Marie Zezulová Magdaléna Tkačíková
    Zezula, její muž Dušan Urban
    Bubáček Michal Sedláček
    Brok Jakub Burýšek
    Pavla Kytlicová Kateřina Krejčí
    Bohumil Malina Ptáček Ondřej Brett
    Paní Nožičková, Maryon Pavla Gajdošíková
    Výkonný zástupce spolku Svatobor Milan Cimerák

    Délka představení 2 hod. 5 min.
    Premiéra 21. září 2018

    HRAJEME V RÁMCI FESTIVALU OSTRAVA V PRAZE

    “Divadlo Petra Bezruče v Ostravě uvádí inscenaci Zapomenuté světlo podle stejnojmenné autobiografi cké knihy Jakuba Demla. Důvěrně přibližuje Demlovo chápání světa i jeho uměleckou duši. Základní dějová linie dramatizace Jakuba Nvoty, jejíž režie se ujala Janka Ryšánek Schmiedtová a dramaturgie Kateřina Menclerová, se drží umírání selky Marie Zezulové a Demlovy nenaplněné lásky k ní. Vnímavý divák ovšem přečte i podtext, který se zamýšlí nad nejistotami víry, vnitřními boji kněze a básníka v jedné osobě i nad trýzní člověka, který „ví víc“. Norbert Lichý coby hlavní postava kněze Jakuba Demla zcela vystihl tíhu a závažnost díla. Dokáže je ale i odlehčit náhlými až komickými střihy – zejména při interakci s postavou svého kritika i obdivovatele Bohumila Maliny Ptáčka (Ondřej Brett). Během nich se z obecenstva ozývá tlumený, častěji však neskrývaný smích. Zvlášť velké ocenění pak zasluhuje hercova práce s hlasem, v němž dokáže nechat zaznít jak laskavou něhu, tak naprostou beznaděj. Dobrou partnerkou je mu Magdaléna Tkačíková. Svou postavu umírající Marie Zezulové hraje převážně v posteli; při jejích výstupech se ovšem divákovi tají dech. Dušan Urban se pak zcela vcítil do jejího muže, který sám v sobě bojuje s faktem, že mu umírá žena, za níž navíc chodí milující kněz. Jakub Nvota ve své dramatizaci propůjčil lidskou podobu hlasům v Demlově hlavě, a dokonce i zvířatům. Na scénu tak vstupuje „mamička“ Pavla Kytlicová, Demlova mecenáška a velká opora, která zemřela nedlouho před knižním vydáním Zapomenutého světla. Herečka Kateřina Krejčí jí propůjčila náležitou grácii hraběnky, starostlivost podporovatelky i tajemnost bytosti ze záhrobí. Příběh pak významně doplňují i postavy dvou psů, Bubáčka a Broka, v podání Michala Sedláčka a Jakuba Burýška. Oba musejí svůj výkon převádět zejména do pohybové roviny, a dělají to velmi věrohodně; nejsilnějším okamžikem jejich výkonu – ne-li celé hry – je však jejich replika: „Co oni vědí o věrnosti…“ „Nic, ale musíme jim dát šanci.“ Atmosféru zásadně podtrhuje scéna Lucie Labajové, s velmi zajímavým zpracováním místnosti s ubíhající perspektivou, i hudba Maria Buzziho, která jakoby v sobě nesla Demlova slova: „Mluví-li člověk v bolesti, mluví z cesty jak šílený král Lear.“ Po skončení hry zůstává v hledišti chvíle zádumčivého ticha. A divák ještě dlouho po návratu domů uvažuje nad tím, jak aktuální je Demlovo téma boje o čistotu života, jistoty i slabosti ve víře, osobních pádů, ale i vítězství.”

    Stanislava Vidumská / Katolický Týdeník / 16. 10. 2018

    “K zahájení sezóny označené sloganem "každý originál, všichni bezruči" zvolilo DPB hru vycházející z knihy ZAPOMENUTÉ SVĚTLO Jakuba Demla, těžko zařaditelného "originála" české literatury, předchůdce surrealismu a existencialismu. Text je výpovědí a vyznáním básníka, kněze a konfliktního osamělce a působí tak, jakoby vše, co jej tíží, ze sebe najednou vychrlil. Mísí se tu prožitky, vzpomínky, sny, básně, citáty, reakce na příznivce i kritiky, rozbíhavé myšlení těká mezi vysokým a nízkým, proniká sem němčina, latina i franština. Podle vykladačů vzniklo ZAPOMENUTÉ SVĚTLO z Demlovy nepotlačitelné potřeby sebezranění a sebezneuctění. Nesnadné úlohy převodu díla do dramatické formy se ujal Jakub Nvota tak, že kromě autora ji oživuje nemocná selka Zezulová, kterou kdysi tajně miloval, její muž, paní Nožičková, dívka Maryon, autorova zesnulá patronka Pavla Kytlicová a polidštění psi Bubáček a Brok. Demlovy obdivovatele i protivníky zosobňují B. M. Ptáček a zástupce spolku Svatobor. Inscenace hry v režii Janky Ryšánek Schmiedtové měla premiéru 21. září. Děj se odehrává na stísněné, dozadu zúžené a snížené scéně (navržené Lucií Labajovou) znázorňující selskou jizbu, a na hluboké předscéně. Vlevo na scéně je Demlovo křeslo, vpravo postel s nemocnou ženou. Z bílých poloprůsvitných stěn po nasvícení vystupuje kříž s Kristem, osvětlení simuluje žárovka u křesla a světlo nad postelí. Kostýmy Markéty Sládečkové jsou zčásti dobové, černou a bílou doplňuje u mužů hnědá, jen modely paní Kytlicové a Maryon mají výrazné tvary a barvy. Pro maškary navrhl Martin Dostál velké bílé "gypsové" hlavy navozující přízračný dojem. Hudba Maria Buzziho zesiluje zneklidnění v rozvichřených částech děje, zní i během přednášených veršů. Pohybová spolupráce Miřenky Čechové a Petra Boháče obohatila choreografii především ve snových a fantazijních scénách, kdy rej a pantomima masek odráží prožívané city a vášně a tvoří kontrapunkt k herecké akci. Jakuba Demla ztělesňuje Norbert Lichý, v černém obleku s dusivým kolárkem, sedí vedle umírající ženy a upíjí ze sběračky. Vysychá mu v krku, protože stále mluví, prožívá konflikty s kritiky, žárlivcem, s povinností kněze. Kverulant, nespokojenec, trpící duše, nachází úlevu a pochopení jen u žen. Lichý vyváří postavu hlasem, mimikou i celým tělem, je rozčilený i uvolněný, mrzutý i básnivý, pokorný i ostře ironický. Věříme tomu, co prožívá jako Deml o to víc, že tím vším prosvítá jeho silná herecká osobnost. Magadaléna Tkačíková má jen malý prostor ke tvarování postavy selky Marie Zezulové, kromě scénky z minulosti s poraněním způsobeným sviní jen leží a je ošetřována mužem a hostem. Dušan Urban v roli manžela je jadrným vesničanem, který kromě žárlivosti se dovede postavit intelektuálovi, nezvanému hostu. Některé události z okolního světa osvětluje Pavla Gajdošíková jako paní Nožičková. Nahlédnout do Demlových intimních vztahů dává noblesní, vznosná Kateřina Krejčí v roli jeho ochránkyně, vlídné karatelky i konejšivé "matinky" Pavly Kytlicové. A také Pavla Gajdošíková ztělesňující Maryon, o jejíchž vnadách platonicky sní. Dodejme, že její projížďka na psovi je plná dráždivého půvabu. Typy těch, které Deml nesnáší, zastupuje nepohodlný obdivovatel Bohumil Malina Ptáček, v podání Ondřeje Bretta horlivý, prkenný a nešikovný panák, a zástupce spolku Svatobor ztělesněný Milanem Cimerákem, jenž se zjevuje v póze ukřižovaného, ale o to větším protivou je. Pravým opakem působí oddaní psi Bubáček a Brok, kteří chování lidí moc nechápou, zato vědí, co je to věrnost a láska. Michal Sedláček a Jakub Burýšek, jen nepatrně odlišeni, své psy ztělesnili s věrohodnou přirozeností. Jejich schopnosti odpovídají Demlově pojetí: miloval rodný kraj a všechno v něm, mluvil se psy a jen s lidmi měl potíže se dorozumět. Z inscenace vyzařuje tvůrčí energie realizačního týmu i herců. Pro dramaturgyni Kateřinu Menclerovou byl Deml srdeční záležitostí a získala pro něj Janku Ryšánek Schmiedtovou, pro niž zobrazení vnitřního světa básníka, kněze a člověka Jakuba Demla znamenalo novou zkušenost. Na pozoruhodném výsledku se podíleli všichni herci, největší zásluhu má ovšem Norbert Lichý, který je shodou okolností právě ve věku autora, když psal ZAPOMENUTÉ SVĚTLO. Po Tartuffovi, Rogožinovi, Harpagonovi, Helgem, Singerovi, Learovi, sládkovi, Estragonovi, Kopfrkinglovi, Finnurovi a Lízalovi je jeho Deml další nezapomenutelnou rolí. Poznámka závěrem: Jak je to s tím názvem? Autor kdesi uprostřed knihy píše: "Není nic smutnějšího než lampa za bílého dne, kterou zapomněli zhasnout. Možná, že ani nezapomněli, ale ruka už neměla síly, aby to zbytečné světlo zhasla". V inscenaci to světlo je znamením, na začátku je Deml rozžíhá, na konci světlo slábne a hasne do tmy...”

    Milan Líčka / i-divadlo.cz / 25. 9. 2018

    Novinky

    Všechny novinky